Archive for Prosinec, 2013

Vaření – koníček nebo povinnost

Dobré jídlo je spíš koníček. Vaření na druhou stranu je pro většinu lidí spíš povinnost. Určitě se tedy najdou takoví jedinci, které vaření baví. V domácnosti s ženou je to většinou jednodušší, protože vaření se automaticky ujímá ona. Má talent na propracovanější pokrmy, které vyžadují větší přípravu, na druhou stranu se jí to ale nechce pak uklízet. Pokud už vaří chlap, který mimochodem pode všeho má mít na vaření, tedy to spontánní a improvizované a na kombinování ingrediencí a chutí větší talent, tak klidně vytáhne všechno možné, zaskládá celou kuchyň a vůbec ho nebere, že to pak bude potřeba uklidit, protože se to zázračně uklidí samo. Ano, pokud je to doma dobře zařízeno, můžeme jako pánové teoreticky vařit taky, a ne že bychom to neuměli. Vždyť naše grilované flákoty okolí zbožňuje. A v případě, že si uvaříte nějaké skutečně dobré jídlo, můžete na něj být aspoň po právu hrdí.

Mužské a ženské práce?

Patříte mezi ty, kteří se domnívají, že jsou některé práce, které by měly vykonávat muži a které by měly vykonávat ženy? Dneska se sice rozdíly v povinnostech žen a mužů hodně smazávají, ale třeba takové žehlení nebo šití. Umíte si představit, že si vytáhnete žehlicí prkno, žehličku a začnete si přejíždět kalhoty, abyste je měli druhý den pěkně hladké a nezmuchlané? Žehlení je podle spousty chlapů určitě ženská práce. Ale zkuste to říct nějaké ženské. Požene vás válečkem po celém bytě. A co tedy mužské práce? Naservíruje vám vaše partnerka někdy nástin toho, co by podle ní měl dělat doma nebo kdekoli jinde chlap? Ty paličatější si nejspíš řeknou, že všechny práce si může udělat sama, takže chlapi vlastně na nic nejsou. Ty strategičtější si možná budou vymýšlet opravy, práce na zahradě a podobně. To ale nejsou zrovna ekvivalentně pravidelné úkony, které dělá doma ženská, takže se dá říct, že jsme z toho vyšli o něco líp.

Rodinu nejde nezanedbávat

Pokud máte v rodině dobré vztahy, je to určitě výhoda, někteří lidé spolu v rámci jedné rodiny třeba ani nekomunikují. Přitom rodina je ta relativně jediná jistota, kterou v životě máme, takže u těch členů blízkého příbuzenstva, ke kterým máte vřelý vztah, byste se měli chovat hezky a neměli byste je zanedbávat. Nikdy totiž nevíte, kdy o ně můžete přijít a zanedbávání už pak nikdy nenahradíte ani nevezmete zpátky.

Udržujte kontakt

I když je to někdy těžké, udržujte se svou rodinou kontakt. I když bydlíte někde jinde, aspoň jednou za čas je navštěvujte. Pravidelné nebo alespoň občasné telefonáty jsou také dobrým způsobem, jak zůstat informován o životě vašich nejbližších.

Dělejte si radost

I drobnosti občas potěší. Když si vzpomenete, že váš děda, nadšený houbař, nemá pořádný houbařský nožík, kupte mu ho, když ho uvidíte v obchodě. I když třeba zrovna nebude mít narozeniny, nebo jinou příležitost, ke které byste jinak výhradně kupovali dárek pro dědu. Kupovat totiž drobné radosti i jen tak se cení víc, než když ukážete, že o své rodině víte pouze na vánoce nebo narozeniny. Takto velké příležitosti by pak měly být primárně důvodem se sejít. Přesto ale můžete udělat při významném výročí nějaké větší gesto. Jen si vezměte třeba oslavu půl století života, což je snad nejvíce přelomový okamžik. Pak možná jako dárek k 50. narozeninám nekoupíte jen láhev vína, ale něco okatějšího.

Sledujte důležité události

V životě každého člověk se stávají události, které jsou více či méně důležité. O takovýchto událostech byste u nejbližší rodiny měli mít přehled. Maturovala vaše neteř, babičku odvezli do nemocnice, strejda jede na dovolenou. Mějte tedy o stavu svých příbuzných přehled. Oni se na oplátku budou také starat o vás.